|
|
Vliv války v Koreji na zahraniční politiku USA vůči válkám v Indočíně a ve Vietnamu
Špes, Jakub ; Soukup, Jaromír (vedoucí práce) ; Ludvík, Jan (oponent)
Tato práce zkoumá vliv korejské války na zahraniční politiku Spojených států vůči válkám v Indočíně a Vietnamu v období studené války. Korejská válka, která se odehrála v letech 1950 až 1953, měla dalekosáhlé a nesmazatelné důsledky pro zahraniční politiku USA, zejména vůči jihovýchodní Asii, a zkušenosti a erudice získané v korejské válce ovlivnily přístup Spojených států k válkám v Indočíně a Vietnamu v letech 1954 až 1975. K práci jsem využil odbornou literaturu a analýzu oficiálních dokumentů amerického ministerstva zahraničí vydávaných kompilačně pod názvem Foreign Relations of the United States. Práce je rozdělena na tři hlavní části: v první části popisuji termíny spojené s celkovou americkou zahraniční politikou druhé poloviny dvacátého století, v druhé ve stručnosti shrnuji válku v Koreji a ve třetí se věnuji Indočíně, Vietnamu a lekcím z Koreji. V závěru práce vynáší verdikt, že korejská válka měla zásadní dopad na zahraniční politiku USA vůči válkám v Indočíně a Vietnamu.
|
|
|
Richard Nixon a jeho pohled na komunismus mezi lety 1950 a 1960
Bandžak, Richard ; Bečka, Jan (vedoucí práce) ; Sehnálková, Jana (oponent)
Tato práce si klade za cíl potvrdit či vyvrátit tezi, že Richard Nixon využíval otázky komunismu zejména jako politický kalkul, který přizpůsoboval aktuální politické a společenské situaci. Richard Nixon byl výrazným americkým republikánským politikem dvacátého století, který si po druhé světové válce vybudoval během poměrně krátké doby pověst bojovníka proti komunismu. Svou senátorskou kampaň v roce 1950 například postavil na protikomunistické rétorice útočící na jeho oponentku. Silná protikomunistická rétorika pro něj v této době byla typická spolu s hlasitou kritikou Trumanovy administrativy. Během svého úřadování na postu viceprezidenta však od této agresivní taktiky postupně opustil. Vezme-li se v úvahu například jeho pozdější prezidentská iniciativa v sedmdesátých letech na sbližování s komunistickou Čínou, stojí za úvahu, nakolik byl jeho protikomunistický postoj pouhým politickým kalkulem a nakolik měl ideový základ.
|
|
|
India-U.S. Relations in the Late 1960s and in the First Half of the 1970s
Novotný, Ondřej ; Bečka, Jan (vedoucí práce) ; Vidén, Anna Karolina (oponent)
Tato Diplomová práce s názvem - India-U.S. Relations in the Late 1960s and in the First Half of the 1970s - se zabývá zhodnocením vztahů mezi Spojenými státy americkými na straně jedné a Indií na straně druhé, tak jak je ovlivňovaly jednotlivé údálosti na konci 60tých let 20. století a v první polovině 70tých let 20. století. Výsledkem, který tato práce přinesla, je potvrzení domněnky, že Spojené státy americké se v zahraniční politice držely striktně principu tzv. realpolitik. Díky tomu se ovšem dostaly mnohokrát do konfliktu se zájmy Indie. Jejich snaha o diplomatické sblížení s Čínskou lidovou republikou, ve které hrál důležitou roli Pákistán jako prostředník v jednáních mezi oběma zeměmi, se stala trnem oku indickým politickým představitelům v čele s premiérkou Indirou Gándhíovou. Spojené státy americké, jejichž zahraniční politiku řídil do velké míry poradce pro otázky národní bezpečnosti prezidenta Nixona Henry Kissinger, musely nutně preferovat spojenectví s Pakistánem, což se samozřejmě nelíbilo Indii. Obě zmíněné země spolu vedly několikrát válku a vzájemná nevraživost je provázela jiř od dob jejich samotného vzniku. I přesto, že se Indie mohla zdát jako nejvhodnější americký spojenec, díky svým demokratickým principům, skutečnost byla naprosto odlišná a duo Nixon/Kissinger se vzdor všem...
|
|
|
Richard Nixon a jeho pohled na komunismus mezi lety 1950 a 1960
Bandžak, Richard ; Bečka, Jan (vedoucí práce) ; Sehnálková, Jana (oponent)
Tato práce si klade za cíl potvrdit či vyvrátit tezi, že Richard Nixon využíval otázky komunismu zejména jako politický kalkul, který přizpůsoboval aktuální politické a společenské situaci. Richard Nixon byl výrazným americkým republikánským politikem dvacátého století, který si po druhé světové válce vybudoval během poměrně krátké doby pověst bojovníka proti komunismu. Svou senátorskou kampaň v roce 1950 například postavil na protikomunistické rétorice útočící na jeho oponentku. Silná protikomunistická rétorika pro něj v této době byla typická spolu s hlasitou kritikou Trumanovy administrativy. Během svého úřadování na postu viceprezidenta však od této agresivní taktiky postupně opustil. Vezme-li se v úvahu například jeho pozdější prezidentská iniciativa v sedmdesátých letech na sbližování s komunistickou Čínou, stojí za úvahu, nakolik byl jeho protikomunistický postoj pouhým politickým kalkulem a nakolik měl ideový základ.
|
|
|
India-U.S. Relations in the Late 1960s and in the First Half of the 1970s
Novotný, Ondřej ; Bečka, Jan (vedoucí práce) ; Vidén, Anna Karolina (oponent)
Tato Diplomová práce s názvem - India-U.S. Relations in the Late 1960s and in the First Half of the 1970s - se zabývá zhodnocením vztahů mezi Spojenými státy americkými na straně jedné a Indií na straně druhé, tak jak je ovlivňovaly jednotlivé údálosti na konci 60tých let 20. století a v první polovině 70tých let 20. století. Výsledkem, který tato práce přinesla, je potvrzení domněnky, že Spojené státy americké se v zahraniční politice držely striktně principu tzv. realpolitik. Díky tomu se ovšem dostaly mnohokrát do konfliktu se zájmy Indie. Jejich snaha o diplomatické sblížení s Čínskou lidovou republikou, ve které hrál důležitou roli Pákistán jako prostředník v jednáních mezi oběma zeměmi, se stala trnem oku indickým politickým představitelům v čele s premiérkou Indirou Gándhíovou. Spojené státy americké, jejichž zahraniční politiku řídil do velké míry poradce pro otázky národní bezpečnosti prezidenta Nixona Henry Kissinger, musely nutně preferovat spojenectví s Pakistánem, což se samozřejmě nelíbilo Indii. Obě zmíněné země spolu vedly několikrát válku a vzájemná nevraživost je provázela jiř od dob jejich samotného vzniku. I přesto, že se Indie mohla zdát jako nejvhodnější americký spojenec, díky svým demokratickým principům, skutečnost byla naprosto odlišná a duo Nixon/Kissinger se vzdor všem...
|
|
|
Válka v Indočíně v období Nixonovy a Fordovy administrativy
Šulka, Petr ; Horčička, Václav (vedoucí práce) ; Koura, Jan (oponent)
Po roce 1968, který byl v dějinách války v Indočíně klíčový, se začala odvíjet nová fáze konfliktu. Spojené státy, pod vedením prezidenta Lyndona B. Johnsona po ofenzivě Tet a masivních domácích protestech definitivně ustoupily od cíle vojenského vítězství a změnily svoji strategii ve snahu co nejrychleji z konfliktu vybřednout. Johnsonem navázaná jednání s Vietnamskou demokratickou republikou v Paříži byla však jihovietnamským prezidentem Nguyenem Van Thieu soustavně negována. Až později se ukázalo, že se tak dělo v součinnosti s republikánským kandidátem na prezidenta Richardem M. Nixonem, který chtěl tímto zkompromitovat politiku demokratického prezidenta a sám usednout na jeho místo. Nixon, po svém nástupu do prezidentského úřadu, předpokládal, že jím obnovená jednání v Paříži budou jednoduchá a povedou k rychlému ukončení války. Brzy se však ukázalo, že to byl omyl. Severovietnamcům a komunistickým povstalcům v Jižním Vietnamu se podařilo díky sporům vyvolaným Thieuem v prodlevě mezi rozhory obnovit své síly a nebyli již ochotni ustoupit. Jednání zabředla do neplodných debat a sporů. Nixon a jeho nejbližší spolupracovník Henry Kissinger byli nuceni hledat jiná východiska. Na mezinárodní diplomatické scéně se Spojené státy pokusily vyjednávat se spojenci Hanoje - Sovětským svazem a Čínskou...
|
|
|
Vývoj vzájemných vztahů mezi USA a Íránem v kontextu zahraniční a regionální politiky v letech 1969-1977
Zapletalová, Radka
Tato bakalářská práce se zaměřuje převážně na analýzu diplomatických, ekonomických a militantních vztahů mezi světovým lídrem Spojenými státy americkými a jednou z největších blízkovýchodních zemí Íránem. Jejich společné vztahy se počátkem 60. let vyvíjely velmi dobrou cestou. Díky Nixonovi a Kissingerovi bylo dohodnuto několik mezinárodních smluv s dobře se vyvíjejícími vztahy, ale v roce 1978 se museli rozejít na základě jiných myšlenkových směrů o vedení země a zaměření budoucí militantní i ekonomické politiky. Nečekaně vyhrocená situace v podobě íránské revoluce dala razantním způsobem "stop" jejich společným vztahům a Írán se prakticky separoval od zbytku světa.
|
host ::
RSS.